Tváře, které nás spojují: Petra Slabá (OREA Hotels & Resorts)

Nejhezčí hotel nezachrání nic, když se v něm nikdo neusměje

Rozhovor s Petrou Slabou, HR ředitelkou OREA Hotels & Resorts, je třetím příběhem z projektu Tváře, které nás spojují. Petra pracuje v HR už od devadesátek a ve Skupině CIMEX se od roku 2017 stará o OREA Hotels & Resorts. Začínala jako brigádnice v německé obchodní firmě, kde při studiu andragogiky balila krabice. Po čtyřech letech odcházela jako HR manažerka a s poznáním, které ji drží dodnes: HR dobře dělané umí formovat kulturu firmy i její výsledky. A nese s sebou velkou zodpovědnost.

Základ je podle ní pořád stejný. „Mít rád lidi.“ Petra po třiceti letech v oboru věří, že lidé jsou dobří a většina z nich chce hlavně najít své dobré místo. Potřebují férovou odměnu, rozumné vztahy a informace o tom, kam firma směřuje. Když tohle dáte dohromady, máte motivované lidi a s nimi i výkon. „Když se to řekne, vypadá to jednoduše,“ směje se.

V hospitalitě to platí dvojnásob. Hotel může být sebekrásnější, ale když vás na recepci nikdo nepozdraví a jídlo přijde studené, „to nezachrání ani ten nejhezčí barák na světě“. Produktem jsou lidé. "Nikoho nedonutíte, aby se na dvanáctihodinové směně pořád usmíval. To musí chtít sám.“ A aby chtěl, musí mu firma vytvořit podmínky.

Nejvíc mě zasáhl příběh z covidu. Zatímco jiné hotely propouštěly, OREA si půjčila peníze od investora a kmenovým zaměstnancům doplácela antivirus ze 60 na 100 % platu. Myslela hlavně na pokojské, často samoživitelky s nízkou základní mzdou. Po covidu ostatní horko těžko sháněli a zaučovali lidi. OREA jen zavolala svým a ti se rádi vrátili. „Není to o rozmazlování. Péče vede k motivovanosti a motivovanost k výsledkům.“

Bavily jsme se i o generaci Z. Petra ji nevidí jako méně pracovitou, jen sebevědomější. „Naše generace, když nastoupila do práce, držela hubu a krok.“ Dnes mladí umí říct, co chtějí. Jeden kolega odmítl manažerskou roli, protože si s přítelkyní pořídili štěně a chtějí ho dobře vychovat. Někdo by se zasmál, Petra to považuje za fér.

K diverzitě je trochu skeptická, ne kvůli tématu, ale kvůli heslům. V OREA je 64 % žen, průměrný věk 34 let a generace se potkávají přirozeně. Dlouho u nich vařil kuchař, který odešel do důchodu těsně před osmdesátkou a jehož omáčky nikdo nepřekonal. Kluci se od něj učili rádi, protože to s ním byla legrace. Tohle mě dojalo, sama ráda poslouchám příběhy starších lidí a učím se od nich nejvíc.

V týmech pracují i kolegyně z Ukrajiny a filipínští profesionálové, kteří přijíždějí přes vládní program Kvalifikovaný zaměstnanec. První cesta z letiště často vede pro bundy a čepice, protože českou zimu skoro všichni podcení. Všichni nováčci projdou OREA Welcome Days. Potkají celé vedení, dostanou slovníček hotelových pojmů a projdou hotel od sklepa po půdu. Rovné odměňování žen a mužů vyřešili bez velkých projektů. "Máme ten semafor úplně zelený.“

Letos výrazně navyšovali mzdy a spouští nový benefit OREA Freedays, který zaměstnancům vysvětlují i formou komiksu. 

Z rozhovoru mi zůstala hlavně jedna věta: „Mám svoji práci čím dál raději, protože opravdu fyzicky vidíte, jak dokážete firmu posunout a lidem nabídnout něco pozitivního.“

Petro, děkuji za lidské a otevřené povídání. Moc se těším na další setkání.