Tváře, které nás spojují: David Fojtík (humancraft)

Vzdělávání není umění, je to poctivé řemeslo

Rozhovor s Davidem Fojtíkem z humancraft je druhým příběhem z projektu Tváře, které nás spojují. Šla jsem na něj bez očekávání uhlazených odpovědí a žádné jsem taky nedostala. David leze po horách a ve dvaapadesáti letech vstoupil do aktivních záloh, kde se na stará kolena učí střílet z pušky a řídit obrněný Pandur. Dovednosti a každodenní návyky jsou pro něj základ, ať jde o lezení, nebo o vedení lidí.

Začali jsme u hodnot. David si je odnesl z pěti let ve firmě Procter & Gamble, kde se podle něj neprolínaly jen se slajdy, ale s náborem, hodnocením i každodenní prací. Proto mu vadí, když z hodnot zbude "prázdná proklamace na zdi". Firma je musí protáhnout všemi oblastmi, včetně toho, koho si do týmu pustí, a to je podle něj "sakra těžké". Myslím, že je to otázka pro každého z nás, kdo se podílí na výběru lidí.

Hodnoty humancraft jsou přímo v názvu firmy, a možná proto si je lidé pamatují. Human znamená, že se David na schůzkách ptá klientů na věc, která obchodníky obvykle zaskočí: "Proč si myslíte, že vám trénink něco spraví?" Trénink podle něj "ve většině případů ničemu nepomůže". Tím prý podřezávají větev, na které sedí, ale věří, že dlouhodobě uspějí, když klientovi řeknou pravdu, i kdyby mu pak pomohla konkurence. Stejně se chovají ke svým lidem. "Klient nemůže být spokojenější než váš kolega nebo zaměstnanec."

Craft je řemeslo. "Trénink je řemeslo, koučink je taky řemeslo a není to žádné umění." Řemeslo se zlepšuje opakováním a zpětnou vazbou, až z něj časem vznikne mistrovství. Programy pro klienty proto staví jako katedrály, cihlu po cihle.

V humancraft tvoří největší část práce rozvoj středního managementu. David ho označuje za pojivo, které drží firmu pohromadě. Čtyřmodulová akademie začíná diagnostikou, tedy tím, kdo jste a jak vás vidí ostatní, a pro spoustu manažerů je to převratný moment. Mě nejvíc zaujal konec. Ve hře Lovci mamutů míří tým na jižní pól a je v něm Torvald, hvězda, která chce výjimky na úkor ostatních. Vy jste jeho manažerka a máte ho srovnat tak, aby začal spolupracovat a přitom neztratil motivaci. Právě tady se pozná, jak kdo skutečně vede.

Future je technologie jako pomocník. Klasický trénink má podle Davida zakopaného psa: "Vy to pak neděláte." Proto vznikl Crafťák, hlasový AI bot, na kterém si můžete dovednost kdykoli a bezpečně procvičit. Mě zajímalo, co v tom všem zbude z lidskosti. David je pro naši profesi optimista a věří, že role HR "bude neustále vzrůstat", protože v hybridních týmech lidí a virtuálních kolegů je někdo musí propojit.

Na závěr jsme se dostali k Asociaci personalistů ČR. David si všímá nové vizáže časopisu, nových hostů a toho, že se neobjevují pořád stejné tváře. "Vnímám tu freshness, tu čerstvost." Nejvíc si na nás cení toho, že lidi propojujeme. Chce předávat zkušenosti na jevišti nebo v článku a rád by pro členskou základnu připravil společný webinář o AI nebo o jiném tématu, které spolu najdeme.

Z rozhovoru mi zůstalo hlavně řemeslo. Něco zkusit, dostat zpětnou vazbu, udělat to znovu a příště o něco lépe. Stejně jako Torvald.

Davide, děkuji za milý rozhovor a moc se těším na další setkání.